ZDENĚK ROTREKL

10.01.2023

Básník, prozaik a publicista, několikanásobný disident a člen sdružení politických vězňů. 

* 1. října 1920, Brno - † 9. června 2013, Brno

Na jaře 1949 byl zatčen. Ve vykonstruovaném procesu s vysokoškolskými funkcionáři mu prokurátor navrhl trest smrti - rozsudek soudu zněl doživotí. Ve vězení strávil třináct let - propuštěn na amnestii v roce 1962. Byl intenzivně činný v několika disidentských skupinách, stal se zakládajícím členem výboru sdružení politických vězňů K 231 a působil v několika redakcích (Obroda, Akord, Lidová demokracie, Proglas, List pro literaturu).

Do literatury vstoupil trojicí básnických sbírek, ve kterých se značně expresivním veršem snaží postihnout transcendentální rozměr veškerého bytí: Kyvadlo duše (1940), Kamenný erb (1944), Pergameny (1947). V letech 1948-89 mu bylo publikování znemožňováno - vycházel však v samizdatech nebo v zahraničí: Hovory s mateřídouškou (1978), Nezděné město (1978), Malachit (1978). Výrazným jazykovým experimentem se stala sbírka Basic Czech (Grammar) (1979). Základní devizou Rotreklova básnického světa je neustávající zápas o identitu křesťana ve světě totalitní ideologie.

Literárněhistoricky významným činem se stal soubor biografických medailonů katolických spisovatelů a intelektuálů pronásledovaných komunistickým režimem Skrytá tvář české literatury (1987).

Účinkují: Hana Tomáš Briešťanská, Ondřej Dvořáček, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Jana Uhdeová uvede film Petra Barana a Petra Francána Nezděné město

Hudební doprovod: Pavel Čeněk Vaculík

NĚKDY SE MNE PTAJÍ přátelé neboť

s jinými se už zase nestýkám co to

je vlastně ta poezie a píše-li se

s es nebo zet


Trvají dost dlouho ty otázky a mne

napadlo optat se jich co to

je dech a mrkání víček


Až potom jsem jednou seděl u Čápa

a měl v ruce tu uvzlykanou školní úlohu

Zdeňka Tomáše stáří devět let

Začínala


          Vítr je když


a už mně pomalu svítalo neboť


          Poezie je když kormorán

          zapomene svá křídla na jižním útesu

          a touží nazpět

          Poezie je když květinářky na Zelném trhu

          odnášejí neprodané mečíky

          které nikdo nechce

Poezie je když se anděl odnaučí

mávat neviditelným větrem

a vytvoří studánku krve

aby se to znovu naučil

Čili musí přijít oslice

namočit čumák do té studánky

a trknout pána rohem

pokud ovšem nějaký má

Stává se totiž že

A v tom to vězí


                    U Čápa což je několik kroků

                    na přemýšlení

                    od bytu Ivana Blatného

                    který v Domu naděje (House of hope)

                    v Ipswichi (England)

                    v této chvíli neuvěřitelně kýchnul

                    asi jako já

                    když cítím dřevomorku

                    (Kost je jenom převtělené dřevo)


19.38 SEČ, zapomenutý říjen