ZDENĚK ROTREKL
Básník, prozaik a publicista, několikanásobný
disident a člen sdružení politických vězňů.
* 1. října 1920, Brno - † 9. června 2013, Brno
Na jaře 1949 byl zatčen. Ve vykonstruovaném procesu s vysokoškolskými funkcionáři mu prokurátor navrhl trest smrti - rozsudek soudu zněl doživotí. Ve vězení strávil třináct let - propuštěn na amnestii v roce 1962. Byl intenzivně činný v několika disidentských skupinách, stal se zakládajícím členem výboru sdružení politických vězňů K 231 a působil v několika redakcích (Obroda, Akord, Lidová demokracie, Proglas, List pro literaturu).
Do literatury vstoupil trojicí básnických sbírek, ve kterých se značně expresivním veršem snaží postihnout transcendentální rozměr veškerého bytí: Kyvadlo duše (1940), Kamenný erb (1944), Pergameny (1947). V letech 1948-89 mu bylo publikování znemožňováno - vycházel však v samizdatech nebo v zahraničí: Hovory s mateřídouškou (1978), Nezděné město (1978), Malachit (1978). Výrazným jazykovým experimentem se stala sbírka Basic Czech (Grammar) (1979). Základní devizou Rotreklova básnického světa je neustávající zápas o identitu křesťana ve světě totalitní ideologie.
Literárněhistoricky významným
činem se stal soubor biografických medailonů katolických spisovatelů
a intelektuálů pronásledovaných komunistickým režimem Skrytá
tvář české literatury (1987).
Účinkují: Hana Tomáš Briešťanská, Ondřej Dvořáček, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger
Úvodní slovo: Jana Uhdeová uvede film Petra Barana a Petra Francána Nezděné město
Hudební doprovod: Pavel Čeněk Vaculík
NĚKDY SE MNE PTAJÍ přátelé neboť
s jinými se už zase nestýkám co to
je vlastně ta poezie a píše-li se
s es nebo zet
Trvají dost dlouho ty otázky a mne
napadlo optat se jich co to
je dech a mrkání víček
Až potom jsem jednou seděl u Čápa
a měl v ruce tu uvzlykanou školní úlohu
Zdeňka Tomáše stáří devět let
Začínala
Vítr je když
a už mně pomalu svítalo neboť
Poezie je když kormorán
zapomene svá křídla na jižním útesu
a touží nazpět
Poezie je když květinářky na Zelném trhu
odnášejí neprodané mečíky
které nikdo nechce
Poezie je když se anděl odnaučí
mávat neviditelným větrem
a vytvoří studánku krve
aby se to znovu naučil
Čili musí přijít oslice
namočit čumák do té studánky
a trknout pána rohem
pokud ovšem nějaký má
Stává se totiž že
má
A v tom to vězí
U Čápa což je několik kroků
na přemýšlení
od bytu Ivana Blatného
který v Domu naděje (House of hope)
v Ipswichi (England)
v této chvíli neuvěřitelně kýchnul
asi jako já
když cítím dřevomorku
(Kost je jenom převtělené dřevo)
19.38 SEČ, zapomenutý říjen