VĚROSLAV MERTL

Především prozaik tvořící celá desetiletí uprostřed obecného odmítání a nezájmu.

* 30. březen 1929, Chrášťany – † 20. květen 2013, České Budějovice 

Prozaik, básník, esejista a publicista. Jeho otec byl vrchním četnickým strážmistrem. Rodina žila do roku 1938 v Kolodějích nad Lužnicí poté v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic. Nejprve studoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích, poté pracoval jako úředník v různých podnicích v Českých Budějovicích. V letech 1968–1970 byl redaktorem českobudějovického nakladatelství Růže a v letech 1971–1991 působil jako tajemník Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích.

Přispíval zejména do periodik Mladé proudy, Československý rozhlas, Svobodné slovo mladých, Lidová demokracie, Sešity pro mladou literaturu, Obroda, Arch a Naše rodina. Od 90. let do Akordu, Proglasu, Literárních novin, Hostu, Perspektiv, Setkání, Prostoru a Českobudějovických listů. Pravidelně spolupracoval s Československým (resp. Českým) rozhlasem: fejetony, literární pásma a rozhlasové paměti Časy a nečasy (2004). Plzeňské studio ČR uvedlo jeho hru Pád jasnovidce (2002).

Převážná většina Mertlových próz se odehrává na venkově, jejich jednoduchý syžet je často prokládán lyrickými a meditativními pasážemi a tematicky zpravidla směřuje k hledání nadčasových hodnot, v jejichž absenci vidí křesťansky založený autor jeden z nejpodstatnějších problémů současnosti. Pod zdánlivě banálním povrchem každodennosti objevuje existenciální napětí mezi žitou skutečností a touhou po přesahu, jímž by hrdinové jeho příběhů dosáhli smíru i s absolutnem. Vědomě navazuje na Jana Čepa, s nímž jej sbližuje také snaha po jazykové čistotě a významové prostotě. V deníkových textech (Kruhy pod očima 1995 a 2005, Tiché zahrady 1998) i v rozsáhlé tvorbě publicistické (Přemítání o věcech vezdejších 1997) se přihlašuje k odkazu Karla Čapka a Gilberta Keitha Chestertona. Je autorem devíti básnických sbírek, z nichž vytvořil výbor Zjasněná noc (1995).

V roce 1979 obdržel cenu polského nakladatelství Pax, v roce 1996 byl nominován českým PEN-klubem na Cenu Karla Čapka. Za román Hřbitov snů a za esejistickou tvorbu mu byla v roce 2001 udělena Státní cena za literaturu.

O básnění

Důstojně jak kněz nesoucí monstranci

sestupoval jsem po schodech

a dveře se přede mnou samy otevřely

takže stačilo říci

Prosím zde jsou

A tucet popsaných listů

položil jsem do nastavené dlaně

měsíčné tmy

Šťasten že jsem našel čtenáře

mlčenlivého jak túň

a dychtivého jako plamen

nemohl jsem rozčilením usnout

Bože což není tiskařská čerň noci

vábnější než zbabělá úlitba

a peseta luny sladší

než všechna břichatá sláva světa?