SUZANNE RENAUD

26.02.2024

Francouzská básnířka a manželka Bohuslava Reynka žijící s ním a dvěma syny v Petrkově.

* 30. září 1889, Lyon - † 21. ledna 1964, Havlíčkův Brod

Narodila se ve francouzském Lyonu v rodině důstojníka, která se v jejích pěti letech přestěhovala do Grenoblu. Její matka ji všestranně podporovala a vedla ke studiu. Stala se první absolventkou filosofické fakulty v Grenoblu. Během první světové války pomáhala léčit raněné v polním lazaretu, kde se zamilovala do raněného vojáka, který se ale po uzdravení vrátil na frontu a záhy tam padl. Prázdniny v roce 1919 trávila v La Louvesc v kraji Vivarais mezi spisovateli z okruhu nakladatelství Au Pigeonnier. O tři roky později zde vyšla její první a zároveň poslední sbírka - vydaná za jejího života ve Francii - Ta vie est là/Zde život tvůj (1922/1926). Ta upoutala českého básníka a překladatele Bohuslava Reynka, který za ní v říjnu roku 1923 přijel. Sbírku přeložil a po několika měsících dopisování ji požádal o ruku. V té době jí však zemřela matka a trpěla obrovskými úzkostmi a obavami z budoucnosti. Zprvu proto jeho nabídku odmítala, ale nakonec se ale za něj 13. března 1926 vdala a po dvou letech, kdy se jí v Grenoblu skoro ve čtyřiceti letech narodili oba synové, se přestěhovala do Petrkova.

Elegantní Francouzka přitahovala na vysočanském venkově velkou pozornost. Zvykala si těžko. Neuměla ani slovo česky a statek zdaleka nepřipomínal slibovaný zámek. Podpořil ji až příjezd Reynkových přátel z literárního světa. V Československu pak bilingvně vyšla její další sbírka Ailes de cendre/Křídla z popela (1932). Reynkovi žili střídavě ve Francii a v Československu až do roku 1936. Pak se hranice zavřely. Podpis Mnichovské dohody pro ni znamenal nejen exil, ale i pocity studu za Francii, což se odrazilo ve sbírce Victimae laudes/Chvála oběti (1939/1948). Když jim nacisté jejich domov zabrali, našli útočiště u rodiny Josefa Floriana ve Staré Říši, kde vznikla většina básní ze sbírky La porte grise/Dveře v přítmí (1947). Po únoru 1948 byl petrkovský statek zestátněn a Reynkovým zůstal k užívání jen dům v dezolátním stavu. Její poslední básně jsou však tím nejlepším, co kdy napsala... Její sebrané spisy Oeuvres (Dílo) vyšly v Grenoblu v roce 1995.

Překládala manželovu poezii do francouzštiny, on její do češtiny. Do francouzštiny překládala také díla českých básníků Vladimíra Holana a Františka Halase. V letech 1947–1959 udržovala korespondenci s francouzským spisovatelem Henri Pourratem, jehož dílo později překládal její syn Jiří Reynek.

Účinkují: Naďa Kovářová, Michaela Skalová, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Josef Mlejnek

Film: Petr Baran a Kristýna Brázdová

Hudba: Josef Klíč

Vy, dávno mé a legendo má,

vraťte se, dnové zakletí,

vraťte se, ohřejte se doma,

v hnizd opuštěných objetí

v nejútulnější paměti!


Dnes duše má je zahrada

stará, kde smířením se šeří,

kde hmyz se v klidu zapřádá,

kde pláče na prořidlém keři

kopřiva, šedovlasá stařena,

o čelo růží opřená.