PAVEL PETR

................. * 3. ledna 1969, Gottwaldov 

Pochází z dělnického prostředí, po vyučení ve strojírenském oboru pracoval jako zámečník. Posléze byl ale zaměstnán v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, pracoval také jako redaktor literárního časopisu Host a a revue Prostor Zlín, publikoval v mnoha dalších novinách a časopisech (Akord, Tvar, Literární noviny aj.).
 
Jeho první básnické sbírky vznikly pod zřetelným vlivem básníka Jiřího Kuběny. Tvorba vyjadřuje autorův náboženský prožitek a vztah ke světu prostřednictvím četných biblických archetypálních postojů a motivů (Déšť ve vězení řeky, Bezpočtu svých dvanáctero). Pro Petrovy básně, psané volným, nepravidelně cézurovaným veršem, je charakteristický silný patos a výrazová expresivita. Téměř barokní konfrontace mezi asketickým odvratem od světa a všudypřítomným zlem vyznačuje dialog mezi Bohem a světem, který je stálou dramatickou osou básní, stejně jako boj se skutečností, podobající se zlověstnému snu, z něhož se člověk probouzí, aby pouze kladl otázky. Snovost a fragmentárnost skutečnosti se projevuje neustálým překotným proudem básnických obrazů.

V nakladatelství Větrné mlýny postupně vydává své souborné Dílo: Básně IV (2001-2020) Elegie (2023), Básně II. (1990-1995) Velká Morava (2024), Básně III. (1996-2001) Trojlodí (2024) a na našem večeru bude poprvé představena kniha, ze které je celé čtení vybráno, Básně I (1982-1991) Ganymedovo ovoce (2025).

Účinkují: Jiří Miroslav Valůšek, Jakub Syrovátka, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Pavel Petr

Film: Petr Baran a Vojtěch Rikan

Hudební doprovod: Jožka Slovák (housle), Jakub Šácha (viola), Radim Kovárník (basa)

Byl tu ďas,

ale jen fňukal,

že je mu stále zima,

ve strašných snách.

co tak vrátit se do Neapole z Derlfí,

v bárco sa promění ten Anciáš

ale co my?

my stále stejně pěkní,

my zalijeme kořalkou mrtvému veličajzné oči,

stejně jak v poledne tak o půlnoci,

zapijeme nebožtíka vodou z Jordánu.