PAVEL KOLMAČKA

................. * 8. října 1962, Praha 

Účinkují: Alžběta Filipová, Jakub Krol, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Pavel Kolmačka

Film: Petr Baran a Vojtěch Rikan

Hudební doprovod: Dada Klementová

Narodil se jako třetí dítě rodičům Bohuslavě a Františkovi Kolmačkovým. Tatínek pracoval ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky a maminka byla učitelkou na prvním stupni ZŠ. Po absolvování základní školní docházky se díky výbornému prospěchu a dobrému umístění ve vědomostních olympiádách dostal v Praze na gymnázium v Botičské ulici. Maminka, aby mohla pracovat ve školství, byla do roku 1968 členkou KSČ, ale oba rodiče byli věřící a vedli děti ke kritickému pohledu na dobu během normalizace. Vzhledem ke špatnému kádrovému posudku rezignoval na filozofickou fakultu a začal v roce 1981 studovat na Elektrotechnické fakultě ČVUT obor Elektrotechnologie.
Ještě během studií na gymnáziu se zajímal o literaturu a začal psát básně. Na vysoké škole se potkal s podobně smýšlejícími spolužáky. Jeho básně se prostřednictvím přátel dostaly do samizdatového Almanachu Skupiny XXVI. a Vokna a samizdatově vydal spolu s dalšími básníky sborník In margine. Setkával se se studenty evangelické bohoslovecké fakulty. Navštěvoval bytové semináře, autorská čtení nebo docházel do kotelny k evangelickému faráři Alfrédu Kocábovi.
V roce 1985 dokončil studia a dostal povolávací rozkaz na vojnu do Prešova. Později hledal klid na psaní a chtěl uniknout z Prahy, proto v Prešově zůstal a pracoval tam v ústavu pro mentálně postižené jako pomocný zahradník a také sanitář. Po revoluci pracoval v domově důchodců v Boskovicích, později jako redaktor v katolickém časopise Velehrad. Překládal z angličtiny a po několikaměsíčním studijním pobytu ve Stuttgartu začal překládat knihy německých autorů. Později studoval religionistiku, učil na biskupském gymnáziu v Letovicích a současně přednášel na VOŠ publicistiky. Napsal několik básnických sbírek a jeho knihy byly přeloženy do různých světových jazyků. V roce 2024 obdržel Státní cenu za literaturu.
Básnické sbírky: Vlál za mnou směšný šos (1994); Viděl jsi, že jsi (1998); Moře (2010); Wittgeinstein bije žáka (2014); Život lidí, zvířat, rostlin a včel (2018). Romány: Stopy za obzor (2006); Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy (2023) a deníková próza: Jedna věta (2012).

Léto

Večerní pochůzkář na nábřeží.

Ustarán, opřen o zábradlí

pozoruje vlny, jezdce a chocholy.

V hospodě zpívají:

What shall we do with a drunken sailor

early in the morning?

Oh yes, what shall we do.

With him, with us?

Co s námi, odbržděnými vozy?

Kočky by koupily whiskas.

Blesk, my ozářeni.

V podkroví pod vodními proudy

v korýtkách střechy.

Na lůžku nad nehybnými

sklepními lagunami.

Had cloumá patou,

anděl třímá vlasy, a ty vedle mne.

Navěky stavíme, pečetíme, navěky trvá hněv?

Mrtví a spící - jak se podobají.