MILOŠ DOLEŽAL

29.04.2024

............. * 1. července 1970, Háj u Ledče nad Sázavou  

Básník, prozaik a publicista původem z Vysočiny, vyrůstal na statku v Horní Pasece. Je prasynovcem Bohumila Buriana (1904–1958), regionálního historika a mecenáše kultury ve Velkém Meziříčí, který za války a v padesátých letech podporoval básníky Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Dokulila. Po gymnáziu v Ledči nad Sázavou studoval Doležal v Praze na Fakultě sociálních věd UK, kde na katedře tisku a nakladatelství obhájil diplomovou práci Číhošťský zázrak: osud kněze P. Josefa Toufara a ohlasy v tisku a literatuře. Poté vystřídal řadu zaměstnání, působil jako redaktor časopisu, divadelní a rozhlasový dramaturg, ale krátce také také jako hlídač azylového domu nebo plakátovač.

Publikovat začal na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Dlouhodobě přispívá kulturní publicistikou a poezií do mnoha deníků a časopisů (např. Perspektivy, Souvislosti, Katolický týdeník, Respekt, Revolver revue, Host ad.). Básně a fejetony mu také vycházejí v polských literárních revuích. Napsal několik divadelních her, je autorem řady knih, rozhlasových pořadů a dokumentů z období války a komunistického teroru 50. let.

Ústředním tématem poezie Miloše Doležala je lidská smrtelnost. Smrt člověka je zobrazovaná se strohou fakticitou, někdy až morbiditou. Plní roli novodobého mementa mori umocněného silnou jazykovou expresivitou. Vedle lineární časovosti básní od narození do smrti člověka staví autor cyklický čas přírody a jejích proměn během roku. Doležalova poezie preferuje venkovský prostor, který má v tomto případě konkrétní lokalizaci v jeho rodné Vysočině. Vydal básnické sbírky Podivice (1995), bibliofilsky soubor básní Kamení (1995), sbírky Obec (1996), Les (1998), Čas dýmu (2003), Sansepolcro (2004), Ezechiel v kopřivách (2014), Maso se stává slovem (2021), Jana bude brzy sbírat lipový květ (2022) a výbor z poezie z let 1995-2022 Trnem rejnoka (2023).

Účinkují: Hana Tomáš Briešťanská, Pavel Čeněk Vaculík, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Miloš Doležal (za nepřítomného četl M. Bumbálek)

Film: Petr Baran a Kristýna Brázdová

Hudební doprovod: Dada Klementová

Průhled na smrtnou neděli


kuchyň, stůl, v máku stařečkovy brýle

dumná svítání suchý vítr

od stolu v tomto čase

ještě vidět k hřbitovu

čouzeného dýmem z křapčí


tolik zakopaných modrých očí

tolik pat, vesmírů a mozolů

vedle sebe leží i dva stálí rváči

z jejich pěstí ušité jsou boty andělů


kuchyň, stůl, k polívce

v krápání hrobař Půrek začal kopat jámu

nezvonili! padla Balaamova oslice

který zase... komu?