MARIE JEHLIČKOVÁ

................. * 28. prosince 1994, Telč 

Narozena roku 1994 v Telči. Na přebalu jejích sbírek o ní bývají uváděny tyto tři věty: "Vystudovala základní školu. Časté pobyty v psychiatrických léčebnách z ní udělaly blázna. Nyní je v invalidním důchodu."

Jan Nejedlý o ní napsal: "Fascinující obrazy, jež básnířka vytváří, nejsou žádným estetickým ornamentem ani výsledkem poetického konstruktérství či krasořečnění. Každé slovo je procítěné, ba protrpěné. Autorka nepěstuje poezii, ale po vzoru vidoucích básníků zapisuje viděné 'na toulkách bdění ve snu'." 

Nezapírá inspiraci expresionisty Georgem Traklem, Reinerem Marie Rilkem či Vladimírem Holanem, od nichž si vypůjčuje urputnost a víru v absolutno poezie coby prostředku k poznávání světa. Často se vyjadřuje v širokodechých litaniích plných neologismů, patosu a závratí, neleká se velkých abstraktních pojmů ani kosmických a existenciálních hlubin. Její sbírky bývají stylizovány coby lehce archaizované deníkové záznamy chovankyně ústavu, jemuž hrdě říkáme svět. Vnímat je jako jednorozměrnou arteterapii by však byl závažný interpretační omyl: "text svou explozivní poetikou vybízí k různočtením a reflexím 'za běhu', léčí morbidním humorem – to aby se před žasnoucím čtenářem zhmotnilo šklebivé, tápavé, přesto nekompromisně průbojné svědectví jednoho zápasu o integritu; vůči sobě i všemu vně".

Dosud vydala pět básnických sbírek: Ve sklenici od vína ještě kouří doutník… (2016), Má noc náš den (2017), Nejtvrdší, co radost nesla… (2018), Mříže z masa (2019) a Hořím v kameni (2023).

V roce 2018 získala cenu Česká kniha. V roce 2024 byla zařazena na longlist Ceny Jiřího Ortena.

Účinkují: Hana Briešťanská, Eliška Jelenová, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Pavel Šuhájek

Film: Petr Baran a Vojtěch Rikan

Hudební doprovod: Dada Klementová 

To Svinuté Zamčené ve mně

ovocné víno

Je cítit chlad

z tvých očí zalomených

do vlčí díry mezi keři

Nepomíjivá Tíseň zdí

které nejsou vidět

o nichž nemohu mluvit

Jen cihlou občas projede cosi jak křeč

a štěpí se a hroutí

k sestrám

Živá

Vyplavená špína na mých lidských rukou

Pootevřené rty neschopné dechu

Potrava a uhlí

Hlasy když usínám.

Necitelnost k tomu všemu.

Je to průpovídka věšeného

Ospalý pes

Vzruch a oblaka

Pohyb prostoru

A hnisající květina

Nápodoba světla

Nic omamného

Bezhlesné rekviem

jednoho dechu.