JIŘÍ KUBĚNA

Básník sonetu a hexametru. Básník katolicismu a erotismu. Básník Moravy a monarchie. 

* 31. května 1936, Prostějov - † 10. srpna 2017, Znojmo

Vlastním jménem Jiří Paukert působil v letech 1959-2006 jako historik umění a od roku 1994 jako kastelán na hradu Bítov. Podílel se na založení společnosti Dědictví Jakuba Demla a nakladatelství Votobia. Byl redaktorem revue Proglas a šéfredaktorem časopisu Box a nakladatelství Vetus via. Od roku 1953 byl členem literární skupiny "Šestatřicátníci". V roce 1966 vznikla neoficiální Společnost přátel Jiřího Kuběny (Václav Havel, Jan Koblasa, Věra Linhartová, Josef Topol).

V samizdatu vydal čtyřiatřicet básnických sbírek - např.: Zpívající voliéra (1953), Jiný vesmír (1955), Krev ve víno (1963), Matka zjevení (1965), Doryforos (1971), Ganymedes (1971), Dům vína (1979), Víno Noe (1982), Blíženci v krvi (1984), Žízeň hvězdy jitřní (1986), Ukřižování vína (1989).

Kuběnovo úsilí spojit náboženskou exaltovanost a patos katolického řádu s avantgardními postupy dává jeho poezii apelativní gestaci a dramatičnost - pro tento aspekt bylo pro něj důležité setkání s dílem Jakuba Demla a Vítězslava Nezvala. Poezii chápal jako slovně-hudební živel, v jehož ničím neohraničeném plynutí se vyjevuje pravda lidské existence, jeji spojení i svár s Bohem. Jeho neobyčejně složitě strukturované verše, plné vnitřních rýmů a paralelismů, usilují být jakousi "notací poezie fonické", založené na neobvyklém sylabickém principu a určené především k recitaci.

Účinkují: Petr Kubes, Jakub Bagin, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Pavel Petr, Petr Čichoň (přednes s doprovodem loutny)

Hudební doprovod: Dada Klementová

        LA FIDA NYMPHA

                                    Zpívá růžový tenor a třese se září,

                           jemně naléhá sluch a zdá se hovořit Bůh,

                    co zaseto, nelze zmařit,

              co zaseto, velký dluh

          jenž zanechalo léto,

                  hovoří bůh,

               zpívá tenor, růžový září,

                        ten září, jenž vše maří

                             a vaří hrozny, hrozný září,

                                     naléhá a tváří,

                                   tváří se jako kruh,

                                 není kruh,

                            zpívá růžový tenor, zpívá Bůh,

                                 mladý bůh, jen polo

                                          bůh - polo kruh,

                                        je to polokruh,

                                    dosud polokruh

                             k Tobě otočený plnou tváří,

                               plnou tváří

                     Měsíce

          i novu: začít znovu

               je milovati nejvíce.

Začít znovu.