JIŘÍ ČERVENKA

Tulák pod bezhvězdnou oblohou.

* 5. březen 1943, Jindřichův Hradec – † 30. květen 2021, Pecka 

Narodil se v Jindřichově Hradci. Dětství prožil ve Znojmě, studium filologie a filozofie v Brně. Dlouhá léta pracoval jako kastelán na hradě Pecka. Na důchod se vrátil do Znojma, umřít na Pecku. Přestože vystudoval filozofickou fakultu, pracoval v manuálních profesích – často například jako dřevorubec. Jeho život byl v určitém smyslu zázračný, velmi rád putoval pěšky krajinou – nebyl pro něj problém projít desítky kilometrů, běžně překračoval polsko-českou hranici, ale velmi rád také chodil po městě a nepoužíval žádné dopravní prostředky, stejně jako neměl mobilní telefon.

Jako překladatel z polštiny si vybíral jednak autory velmi známé, jako je Czesław Miłosz, Zbigniew Herbert nebo Andrzej Stasiuk, jednak autory, kteří jsou nějakým způsobem okrajoví. Sledoval současnou polskou literaturu a věděl mnoho o té klasické.

V jeho vlastní tvorbě se spojovala jak rovina intelektuální, tak rovina vycházející z poznání života v jeho drsné podobě. Vlastních textů nevydával Jiří Červenka mnoho, nacházel je po dlouhém putování krajinou či krajinou literatury jako vzácné nálezy, snad jako něco věčného, co tu vždy bylo a co se po úporném čekání dostává do básníkových rukou. Za svůj život publikoval tři básnické sbírky: rozsáhlý výbor z texů z let 1963–1995 Paměť okamžiku (1996), Konec sezony (2003) a Uvidět Znojmo (2008) a soubor cestopisných črt Zápisky z cest (2021). Posmrtně pak vyšla ještě jím připravená sbírka Co zbylo (2022) a soubor krátkých próz Banality (2024). Jeho veršům nechybí humor a ironie, stejně tak jako vážné zamyšlení nad smyslem života i konce lidského přebývání ve světě, úvahy nad vztahem k přírodě, k nejbližším osobám, přátelům, Bohu.

Účinkují: Kryštof Grygar, Michal Bumbálek, Lukáš Rieger

Úvodní slovo: Věra Kociánová a Ivo Krobot

Film: Petr Baran a Anna Mrázková (rozhovor se Zbyňkem Benýškem)

Hudební doprovod: Vladimír Červenka

Na psaní mám čas jen v noci

Před večeří lžíce děravé kouty za větrem

Kouř se v nich skryje v kování ovesných ryb

rozvěšených za vybílenými dvorky domů

s chladnými průjezdy K polednímu

cukrárny schraňují své anarchisty

uniformy své věrné tlusťochy sklep celer

a ospalé hodináře Bude třeba

cínových střech a zrání jestliže leden

překvapí vyděračstvím

cesty v horách nebo s dýmkou zarezlý

nůž pod schody v doubí